Poradenství při obnově památek

Podstatným nástrojem pro zachování památek je jejich obnova. Podle § 14 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění, se obnovou rozumí každá údržba, oprava, rekonstrukce, restaurování a jiná úprava kulturní památky a také jejího prostředí. Za jinou úpravu kulturní památky je považována její nástavba nebo přestavba.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY ZÁKONNÉHO POSTUPU VLASTNÍKA KULTURNÍ PAMÁTKY PŘI JEJÍ OBNOVĚ:

  • Zamýšlí-li vlastník provést obnovu kulturní památky, je povinen si předem písemně vyžádat závazné stanovisko příslušného městského úřadu nebo krajského úřadu, jde-li o národní kulturní památku.
  • Úřad podle odst. 1 vydá závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření (expertize) Národního památkového ústavu. V závazném stanovisku se stanoví, zda vlastníkem navrhované práce jsou z hlediska památkové péče přípustné včetně ev. základních podmínek, za nichž lze tyto práce dále připravovat a provést. Zákonnou podmínkou přípustnosti další přípravy a realizace záměru je zachování rozpoznaných památkových hodnot.
  • Jde-li o rozsáhlejší nebo komplikovanější obnovu kulturní památky, je pro vlastníka výhodné, když požádá o závazné stanovisko nejprve k  prvotnímu záměru obnovy. Až je-li záměr shledán jako přípustný, nechá si  zpracovat projektovou dokumentaci. Dodržením této zásady vlastník získá jistotu, že své finanční prostředky vkládá do přípravy obnovy kulturní památky hospodárným způsobem. – Zákon nevylučuje případy, kdy je nutné zpracovat k běžné projektové dokumentaci ještě dokumentaci speciální-podrobnější a provést nezbytné průzkumy a výzkumy.
  • Přípravnou a projektovou dokumentaci v průběhu jejího zpracování je vlastník nebo projektant povinen projednat v Národním památkovém ústavu z hlediska dodržení podmínek závazného stanoviska.  Pokud závazné stanovisko ještě neexistuje, i tak je vhodné, aby vlastník nebo projektant konzultovali své představy nakládání s památkou v Národním památkovém ústavu. Národní památkový ústav v takovém případě nepředjímá obsah závazného stanoviska, ale poskytuje bezplatnou odbornou pomoc, podklady a informace zejména o tom, v čem spočívají památkové hodnoty konkrétního objektu, které musejí být zachovány.
  • Jde-li o obnovu kulturní památky nebo jejích částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, smí ji provádět pouze fyzická osoba (restaurátor), vykonávající svou restaurátorskou činnost podle zvláštního oprávnění (zpravidla jde o povolení vydané Ministerstvem kultury ČR).
  • Vlastník kulturní památky předá jedno vyhotovení dokumentace obnovy kulturní památky Národnímu památkovému ústavu na jeho vyžádání k archivaci.
Obdobně postupuje vlastník (správce, uživatel) nemovitosti (stavby, pozemku), která sice není kulturní památkou, ale nalézá se v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném památkovém pásmu.