Díl šestý: Kuchyňské a stolní nádobí (keramika, sklo, kovy)
Poslední díl webového „seriálu“ o archeologickém výzkumu barokní záchodové jímky v prelatuře kláštera v Plasích.
Webový seriál o výzkumu obsahu barokní jímky opatské rezidence kláštera v Plasích uzavírá poslední díl zaměřený na téma „kuchyně a stolničení“, tedy představení souborů nálezů zejména z keramiky a skla.
Z hlediska materiálu těchto artefaktů se jedná o nejběžnější archeologické nálezy z období novověku, jejichž dochování není jako u předmětů organického původu podmíněno trvale zvodnělým prostředím. Výjimečnost tohoto souboru však tkví v nálezových okolnostech a zvolené metodě jejich získávání (což bylo popsáno v prvním dílu seriálu), tedy při znalosti časového období užívání jímky a pečlivé preparaci jednotlivých předmětů proplachováním přes síta, na nichž ulpěly i velmi drobné zlomky.
Kuchyňskou keramiku, tedy tu, ve které se jídlo připravuje, zastupují pouze tři typy nálezů: hrnce, pekáč a poklička se dvěma otvory (k odvádění přebytečné páry). Jedná se o tehdy běžnou, uniformní produkci – převažují hrnce světlé barvy s jedním uchem, vyrobené na „rychlotočivém“ hrnčířském kruhu, tvrdě vypálené v oxidačním prostředí pece. Hrnce jsou nejčastěji žlutě glazovány uvnitř, někdy v kombinaci s glazurou zelené barvy. Užití v kuchyni a ohni dokládají četné stopy očazení vnější stěny nádob.
Kvality hrnčířského řemesla však prokazují především výrobky určené ke stolování. Ty měly kromě funkčnosti také svou estetickou, reprezentativní hodnotu. Pozornost si jistě zaslouží dva fragmentárně dochované džbány s totožnou reliéfní výzdobou v podobě ženské stojící postavy v rouchu, s překříženýma rukama na hrudi. Dle dosud prověřených analogií lze předpokládat, že se jedná o postavu Panny Marie. Plastiky užité na džbánech jsou vyrobeny ze stejné formy; jeden džbán je zdoben vně hnědou a uvnitř žlutou glazurou, druhý je z obou stran politý glazurou zelené barvy.
Při zpracování nálezového souboru je obecně největším přínosem, když se podaří dohledat místo vzniku výrobku a tím pádem rekonstruovat distribuční okruh produktů. U plaských nálezů se to podařilo u zboží z kameniny a fajánse. Hrdlo kameninové lahve s cínovým závitem představuje starší typ lahví ze 17. až 18. století, ve kterých se dovážely léčivé minerální vody.
Podařilo se dohledat, že jsou produktem saských hrnčířských dílen ve Waldenburgu; někdy bývají označovány jako Egerer Flaschen. Vyražená reliéfní značka „SP“ na malém fragmentu čtyřboké kameninové lahve dokonce velmi pravděpodobně představuje iniciály konkrétního hrnčíře Samuela Pesslera/Bässlera, který je zmíněn v písemných pramenech v období mezi lety 1700–1715. Tento nález je konkrétním důkazem dovozu tzv. chebské kyselky (z oblasti pozdějších Františkových Lázní) do Plas na počátku 18. století.
Druhým takovým případem jsou výrobky z fajánse – bez nadsázky „třešnička na dortu“ zdejšího nálezového souboru keramiky. Získaných 54 zlomků umožnilo rekonstruovat tři neúplné nádoby: šálek, vějířovitý miskovitý podnos na nízké noze (zvaný též šál) a misku ve tvaru srdce. Šálek reflektuje vzrůstající oblibu pití kávy a čaje.
Pravděpodobně všechny tři výrobky měly původně charakteristickou kobaltově modrou malbu, která však vlivem agresivního prostředí v jímce téměř zčernala – zejména v případě srdcovité misky. Její malovaný výzdobný motiv proto nelze spolehlivě rekonstruovat, na rozdíl však od vějířovitého miskovitého podnosu na nízké noze, na němž je zcela čitelně vyobrazena krajina s církevní stavbou, a šálku, jenž je opatřen stylizovaným florálním motivem s architekturou a ptáky. Na základě dohledaných analogií lze vyvodit, že se zřejmě jedná o produkci habánských hrnčířských dílen z prvních dvou desetiletí 18. století. Podnos i miska pak konkrétně odkazují na dílny západního Slovenska.
Díky velké fragmentárnosti skleněných artefaktů, jež je logickým důsledkem křehkosti samotného materiálu, lze těžko vyčíslit množství nádob, které byly do jímky vyhozeny. Podle dochovaných den jde orientačně o dvě až tři desítky kusů. Sklo převažuje čiré a tenké, nad zelenkavě zabarveným, anebo silnostěnným broušeným materiálem. Asi šedesáti zlomky je zastoupeno kobaltové (modré) sklo.
Dle tvaru fragmentů picích nádob můžeme rozpoznat jak číšky, tak poháry na nožce a pravděpodobně i jejich víka. K transportu tekutin sloužilo několik nalezených džbánů, lahví, lahviček či karaf, anebo flakón. Jako výzdobná technika naprosto převažuje rytí (neboli řezání) dobově oblíbených motivů květin, ptáků, orientální architektury, loveckých scén, později akantových rozvilin. Na základě analogií lze tento soubor datovat na sklonek 17. a do prvé poloviny 18. století. Vzhledem k rozvinuté výrobě skla v Čechách a tehdejší četnosti tuzemských hutí šlo zřejmě o místní produkci, nejspíše jihočeských či severočeských skláren.
V předchozím dílu seriálu (5. díl) byl již zmíněn nález pouze dvojice kovových nádob. Označeny jsou jako kotlíkové, k čemuž autorku textu vedl vypouklý tvar jejich dna. Účel těchto nádob však není dosud jasný, a tak nelze v této chvíli potvrdit ani jejich souvislost s kuchyňským či jídelním provozem.
Na závěr tohoto dílu webového seriálu je potřeba zdůraznit, že výše představené spektrum keramických nádob nelze považovat za reprezentativní vzorek kuchyňského odpadu barokní opatské rezidence. Již na první pohled je například mezi nálezy nápadná úplná absence nejběžněji se vyskytující nádoby na smažení na otevřeném ohni – trojnožky (kuthanu). To poukazuje na skutečnost, že přítomný odpad pochází pouze z přípravny pokrmů či přímo z jídelního stolu, nikoliv z kuchyně, kde se vařilo velké množství jídla jak pro hosty, tak pro služebnictvo (v té době byl již běžný světský personál), a právě zde probíhala nejčetnější manipulace s nádobím a také vznikalo nejvíce odpadu. Vysvětlení souvisí s předpokladem větší vzdálenosti jímky a opatské kuchyně (v rámci prelatury) a s existencí dalších odpadových areálů v prostoru opatství, potažmo kláštera. Dochovaný soupis majetku, který byl pořízený při rušení kláštera na sklonku roku 1785, pak dokládá, že nalezené fragmenty stolní keramiky dávají nahlédnout jen na pouhý zlomek dobové honosné výbavy pro stolničení v prostředí prelatury.
I přes řadu zjištění, která jsme předestřeli v jednotlivých dílech tohoto webového seriálu, věnovaného výzkumu odpadní jímky v sídle představeného kláštera, zůstává nezodpovězena celá řada otázek, případně je třeba jim věnovat podrobnější výklad. Naplánováno je vydání samostatné publikace, jež se bude zabývat širšími souvislostmi, například i vysvětlením, proč barokní prelatura připomínala spíše aristokratické sídlo (jak stavební podobou, tak svým provozem). Vydání knihy je chystáno na konec roku 2023. Zároveň budou vybrané nálezy vystaveny.
Věříme, milí čtenáři našeho webového seriálu, že si na výstavu i knihu počkáte.
Děkujeme Vám za dosavadní přízeň a také trpělivost při delším čekání na poslední seriálový díl.
Za celý realizační tým záchranného archeologického výzkumu plaské jímky,
autorka článku Mgr. Marcela Waldmannová, 26. 1. 2022
- Výzkum provádělo archeologické oddělení NPÚ, ÚOP v Plzni.
- Odborné vyhodnocení keramiky provedla Mgr. Kristýna Matějková (CZ-DEAN - Centrum pro zpracování, dokumentaci a evidenci archeologických nálezů, z.ú.)
Předchozí díl webového seriálu se zaměřuje na vyhodnocení početné kolekce textilií, usní a kovových artefaktů.
Tento díl je posledním dílem seriálu.
