Díl druhý: Široké spektrum nálezů

Prostředí trvale zvodnělých sedimentů umožňuje kromě běžných archeologických nálezů také dochování organických zbytků. Lze tak s úspěchem provést celou řadu environmentálních analýz. Vzorky pro mikroanalýzy (pylovou a parazitologickou) byly získány vrtem pomocí sondážní tyče před počátkem těžení a odebráním z kolmého profilu organogenního souvrství v průběhu těžení. 

Vlevo zachycen odběr vzorků sondážní tyčí, vpravo odběr vzorků z profilu. Foto: archiv Řehák – SPELEO.

 

Z každé vrstvy byl dále odebírán vzorek (1 kbelík = 10-15 l) pro jemné laboratorní zpracování, kdy byl sediment proplaven přes soustavu sít o nejmenším průměru ok 0,25 mm za účelem zachycení i těch nejdrobnějších nálezů, např. semen máku. Z hrubého proplachování na místě přes soustavu sít s oky o průměru 4 a 2 mm byly dále ručně vybírány pouhým okem patrné makrozbytky rostlin, pecky, skořápky apod. Materiál zbylý na sítech byl následně usušen při pokojové teplotě a transportován do laboratoře, kde probíhala separace. Kromě zbytků rostlin tak ještě přibyly drobné rybí kůstky, špendlíky, knoflíky, útržky papíru a jiné drobné artefakty, které se při hrubém plavení v mokrém stavu přehlédly.

Usušená frakce s rostlinnými makrozbytky a drobnými artefakty.

 

V průběhu terénní části výzkumu byla nezbytná operativní konzultace s příslušnými specialisty o způsobu odběru vzorků (jejich velikosti a množství) či o podmínkách uchování artefaktů z rozličných materiálů. To se týkalo zejména očekávaných artefaktů z organických materiálů, kdy bylo postupně získáno velké množství fragmentů usnítextilií, které bylo třeba co nejrychleji předávat ke konzervaci, aby se nepoškodily při vysychání, nebyly napadeny plísněmi apod.

 

U většiny artefaktů ze dřeva se ukázalo, že jejich konzervace trvale mokrým prostředím byla tak dokonalá, že se po pomalém, přirozeném vysychání nijak nedeformují.

Ukázka dřevěných artefaktů – metly z březových větví.

 

Některé nálezy byly jen zpozorovány a nebylo možné je z důvodu jejich velmi pokročilého rozkladu fyzicky zachovat. Je to případ tepelně upraveného vaječného žloutku, přičemž informace o jeho dochování po tak dlouhé době je bezesporu zajímavá, anebo zbytky tištěného i rukopisného textu, který se podařilo zdokumentovat již pouze fotograficky. Zároveň se naopak ve velmi dobré kondici dochovalo množství fragmentů papíru – převážně z okrajových částí listů.

Dochované fragmenty papíru s tištěným i rukopisným textem (vlevo), tiskovina v posledním stádiu zániku (vpravo).

 

Kromě výše zmíněných druhů artefaktů či materiálů bylo získáno několik vzorků odstřižků vlasů, množství zvířecích kostí, početná kolekce dopisních pečetí, kovových předmětů včetně mincí, skla a samozřejmě keramiky.

 

Zlomky dopisních pečetí.

 

 

Výzkum provádělo archeologické oddělení NPÚ, ÚOP v Plzni.

Autor článku: Mgr. Marcela Waldmannová, 2. 6. 2020

Terénní část výzkumu:

  • technická spolupráce: Řehák – SPELEO s.r.o.
  • odborná spolupráce: Archeos, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i., Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Západočeské muzeum v Plzni

 

Předchozí díl webového seriálu se zaměřuje na terénní část výzkumu.

Další díl webového seriálu se zaměřuje na přírodovědné analýzy.