Veltruské panství bylo odedávna sužováno častými povodněmi, které ovlivnily podobu zdejší krajiny i zámeckého parku. V roce 1714 řeka opět vystoupila z břehů a dvěma rameny rozdělila lužní les, čímž vznikl velký ostrov o rozloze téměř tři sta hektarů.

Již zakladatel zámku, Václav Antonín Chotek, myslel od samého počátku na úpravu okolí svého letního sídla, a tak dle zápisů se můžeme dočíst, že v době výstavby zámku nakupoval semena květin, ovocné a okrasné stromy. V bezprostředním okolí zámku upravil krajinu ve francouzském stylu, který se vyznačuje především pravidelností, geometrickými tvary, střihanými dřevinami a bohatými květinovými záhony. Tato zahrada byla zničena při povodni v roce 1764 a již nebyla obnovena, protože se začal měnit názor na to, jak by mělo vypadat okolí lidského obydlí. Pravidelné geometrické tvary a sestřihané stromy a keře se jevily jako násilné přetváření přírody. Začala se tvořit podoba přírodně krajinářského parku, která nevyžaduje tak náročnou péči a zároveň volně splyne s okolní přírodou.

Při velkých povodních v roce 1784 a 1785 byl výrazně pozměněn vodní režim, protože Vltava opustila východní rameno. Jan Rudolf Chotek chtěl zachovat charakter ostrova, bylo tedy nezbytné znovu přivést vodu do bývalého říčního ramene. Bylo započato se stavbou nákladného regulačního zařízení se stavidly. Samozřejmostí bylo zachování zemědělských ploch, které přinášely panství finanční zisky. Tyto plochy byly zručně zakomponovány mezi okrasné složky, vznikl tak typ tzv. okrasného statku (ferme ornée).

Veltruský park měl především sloužit jako místo odpočinku a kratochvíle panstva, k tomu účelu byl směřován jeho vývoj. V areálu se dodnes zachovalo několik romantických a antikizujících staveb, kde se členové rodiny scházely u společného čtení, společenských her nebo jen k obědu či svačině. Převážně v období 19. století se park stal téměř druhým domovem rodiny Chotků.