V letech 1783 až 1793 založil Jan Rudolf Černín u zámku rozsáhlý přírodně krajinářský park, první svého druhu v Čechách. Volné travnaté plochy parku oživuje množství romantických staveb, které leckde ukončují jako dominanty různé průhledy. Rozloha anglického parku v Krásném Dvoře činí téměř 100 ha. Vznik parku ovlivnily jednak botanické záliby Jana Rudolfa a potom také cesta po západní Evropě, kterou podnikl v roce 1779. V té době se do Evropy začal šířit z Anglie nový sadovnický směr, podle kterého měla být přirozená krajina přivedena až k nejbližšímu okolí budov.

Právě na podmínce přirozené, lidskou rukou uměle nemodelované krajiny je založena podstata přírodně krajinářského parku. Zámecký park v Krásném Dvoře je toho pádným důkazem.

Podle tehdejší módy byl oživen řadou romantických staveb, které zkrášlují volné plochy nebo ukončují různé průhledy parkových partií. Z hlediska dendrologického najdeme v parku přes 100 druhů dřevin, jedná se výhradně o původní domácí nebo zdomácnělé druhy. Roste zde řada prastarých dubů, buků, lip, jírovců, platanů, javorů a olší. Nejvýznamnější je tzv. Goethův dub (dnes již pouze torzo), jehož věk se odhaduje na 1000 let a patří tudíž mezi nejstarší stromy v Čechách.

Za zmínku stojí také tzv. francouzská zahrada, umístěná na východní straně zámku. Parter je řešen vodní nádrží a travnatými plochami, které zdobí velké tisy a menší buxusy. Zámecký park v Krásném Dvoře si bezesporu svou jedinečností a nádherou, kterou poskytuje celý rok, získává stále více nadšených návštěvníků.

Ptačí voliéra

Voliéra byla zřízena pravděpodobně hned po založení parku před rokem 1791. Dnešní stavba pochází z úprav ve druhé polovině 20. století a značně napodobuje původní stavbu, i když netvoří její přesnou kopii. Jedná se o pravidelný osmistěn, který je tvořen dřevěnými sloupky a drátěným pletivem. Stupňovitá kupolovitá střecha je zdobená kruhovou lucernou se čtvercovými okny. V letních měsících se ve voliéře prohánějí pestrobarevné andulky. Od doby vzniku se proměnilo okolí voliéry. Kdysi se nacházela na ostrově a vedly k ní tři mostky. Ostrov ale zanikl a přes potok vede dnes jen jeden mostek.

Pamětní deska

Památník k připomenutí vzácných návštěvníků parku nechal roku 1906 zřídit Jaromír Černín z Chudenic. Jedná se vlastně o velkou formu stély ve stylu novoklasicismu s náznaky již projevující se secese. Park navštívili mimo jiné například Johann Wolfgang Goethe, císařové Ferdinand I. a František Josef I. či básník Theodor Körner, jejich jména jsou spolu s dalšími 18 jmény vytesána na desce z bílého mramoru. Součástí památníku je také kamenná lavice pod nápisovou deskou.

Panův templ

Panův Templ je nejstarší ze staveb navržených pro krásnodvorský anglický park. Vystavěn byl v letech 1783 až 1786 a zpočátku byl označován také jako Velký templ, později též Janus templ. Dnes se mu někdy říká Divadlo. Z okraje stromového porostu u potoka Leska vystupuje do otevřeného prostoru parkové louky. Nese podobu antického chrámku s klasickým hladkým tympanonem na čtyřech jónských sloupech v průčelí. Nad vchodem a okny jsou tři štukové reliéfy znázorňující Pana, řeckého boha lesů, pastvin, stád a lovců, podle něhož je templ pojmenován. Na jedné scéně je Pan zachycen při hře na píšťalu, což odkazuje i na hudební využití tohoto klasicistního pavilonu. Vnitřní výmalba pavilonu z roku 1792 pocházela od chomutovského malíře Františka Ondřeje Friedricha. Po požáru v roce 1949, kdy se zřítila střecha a částečně i strop, byla malba značně poničená a podařilo se ji restaurovat pouze zčásti při stavební obnově objektu v letech 1967 až 1970. Zajímavou historii má také podlaha pavilonu. Na místo původní napodobeniny mozaikové dlažby z jaspisu, která se neosvědčila, byly v letech 1790 až 1792 dovezeny bílé a červené mramorové desky z rondelu zámku v Jindřichově Hradci. O interiéru Panova templu ještě víme, že uprostřed zadní stěny salonku bývalo umístěno veliké zrcadlo, zachycující úsek panoramatu parku, zvláště dramatickou scenérii umělého vodopádu na  protějším svahu.

Vodopád

Uměle vytvořené kaskády měly umocnit dojem z návštěvy parku. Idylická louka s Panovým templem a urostlou skupinou keřovitého jírovce drobnokvětého je dramaticky zvýrazněna impozantním, uměle vytvořeným skalnatým útvarem pro vodopád. Vodopád, též označovaný jako Velké kaskády, byl postavený v roce 1785. Voda nashromážděná ve velkém bazénu pod Čínským pavilonem byla v určenou chvíli puštěna ze strmého srázu a hukot a hřmot, který vyvolala, měl ohromit návštěvníky parku, odpočívající v Panově templu. Koryto vodopádu je dlážděno kameny a směrem dolů se rozšiřuje. Po celé délce má kamenné okraje a nízké stupně. Na konci přepadává přes uměle navršené kameny do oválného bazénu, jehož dno je dlážděno pískovcovými kameny. Přebytečná voda se poté rozlila volně po louce před překvapené hosty.

Boží muka

U cesty vedoucí od Panova templu k hrázi rybníka Snílek se nacházejí kamenná barokní Boží muka z roku 1749. V parku původně nebyla, stávala u silnice mezi Krásným Dvorem a Brody v lokalitě „U Černého mostu“. Do parku byla přemístěna koncem 90. let 20. století.

Gloriet

Tento typ drobné stavby zahradní architektury sloužil jako dobový symbol ideální antické formy, proto najdeme i v českých parcích více podobných objektů. Inspirací pro stavbu kruhového chrámku v krásnodvorském parku v roce 1784 by mohl být Chrámek lásky v Malém Trianonu ve Versailles z roku 1778 nebo také rytina Giovanniho Battisty Piranesiho Sibyllin chrámek v Tivoli. Gloriet, zvaný též Malý templ či Venušin chrámek, stojí na vysokém návrší nad rybníkem. Na nízké schodišťové základně je umístěno ve stejných intervalech osm toskánských sloupů, které podpírají dórské kladí, které nese plechem pobitou kupolovitou střechu. Původním záměrem zakladatele parku údajně bylo umístit sem mramorovou bustu své manželky hraběnky Marie Terezie Černínové rozené Schönbornové. Zda se tak skutečně událo dnes již nevíme, neboť busta se nedochovala, stejně jako žádné další zprávy o ní. Gloriet poskytuje krásný výhled na vodní hladinu rybníka, do parku a částečně přes koruny stromů i za obzor.

Obelisk

Obelisk pohledově uzavírá 1100 metrů dlouhou rovnou cestu zvanou „Mílovka“, která jako jediný jednoznačně lineární prvek parku zdůrazňuje jeho délku. Uprostřed kruhového prostranství na konci aleje se tyčí monumentální čtyřboký 26 metrů vysoký jehlan, lemovaný pískovcovými sloupky s řetězy. Postaven byl roku 1801 z tesaných pískovcových kvádrů a jeho vrchol mělo původně zdobit zářící slunce. Latinský nápis na pamětní desce obelisku oznamuje, že zde byl umístěn na paměť slavného vítěství u Ambergu roku 1796, kde Karel Ludwig Johann Vavřinec velkovévoda rakouský zvítězil nad nepřátelskou francouzskou armádou. Základní kámen Obelisku byl položen 11. srpna 1797 dcerou Marie Terezie Marií Kristýnou a jejím manželem princem Albertem Augustem Karlem Emanuelem, vévodou Sasko-Kobursko-Góthským. Stavbu prováděl kameník Josef Junger. 

Čínský pavilon

Pavilon stojí nad velkým bazénem, který kdysi sloužil jako vodní rezervoár pro provoz vodopádu u Panova templu. Postaven byl v letech 1788 až 1790 na uměle navršené jeskyni, do níž byla přivedena voda, která plnila drobnou nádrž ve tvaru čajové konvice a dále odtékala do velkého bazénu. Přívod vody do jeskyně byl zajištěn napájecím kanálem z bočního přítoku potoka Lesky.

Tato velice romanticky vyhlížející stavba stojí na půdorysu osmiúhelníku a měla připomínat čínskou pagodu. V obvodovém plášti svého zdiva má proti sobě od východu a západu dva vchody s kamennými schůdky. Po stranách má čtyři oválná, na výšku osazená okna, zbylé stěny jsou plné. Stavba je zastřešena zprohýbanou stanovou střechou, nad kterou býval ochoz se zábradlím z lehkých latěk poskládaných do geometrických vzorů v typicky čínském tvaru. Střecha přechází oddělena římsou v lucernu, kterou kdysi prosvětlovalo osm malých okýnek, z nichž zůstaly po jejím prozatímním oplechování jen zaslepené otvory. Zprohýbaná stříška lucerny nese na svém vrcholu vysoký hrot se zvonky, které kdysi obveselovaly návštěvníky parku svou půvabnou hrou. Podle nich se této stavbě také říká Zvonkohra. Uvnitř pavilonu je jediná místnost uzavřená kupolí.

Podle historických zpráv měl původně Čínský pavilon kuriózní výzdobu vnějších stěn. Z dálky totiž působil, jako by byl postaven z bílo-modře malovaných porcelánových destiček. Tuto zvláštnost poznal zřejmě zakladatel parku na svých cestách v cizině, kde se podobná výzdoba zahradních staveb vyskytovala. V krásnodvorském parku bylo ovšem tohoto efektu dosaženo malbou. Fasáda byla natřena modrobílým nátěrem, který měl imitovat japonský porcelán. Interiér byl původně vybaven žlutým a bílým nábytkem, poduškami na sezení a porcelánovým nádobím. Úprava pavilonu, která odstranila některé autentické prvky stavby, proběhla pravděpodobně na konci 60. let 20. století.

Novogotický templ

Unikátní stavba, nazývaná též Gotickým templem nebo Rozhlednou, stojí na nejvyšším místě parku (368 m n.m.) na okraji Velké louky, která dnes slouží jako tréninkové golfové hřiště. Templ tak představuje významnou pohledovou dominantu. Stavba byla zahájena roku 1793 a na jejím návrhu se údajně významným způsobem podílel samotný Jan Rudolf Černín, zakladatel parku. I přes zjevnou nákladnost stavby již na konci 18. století vyjadřuje Jan Quirin Jahn pochybnosti o trvalosti této stavby: jakkoliv velké náklady si tato stavba vyžádala, neslibuje žádné dlouhé trvání, neboť vně i uvnitř bylo použito na vznášející se i volně stojící ozdoby dřevo, natřené ovšem v barvě kamene.

Jedná se o centrální stavbu, jejíž půdorys je tvořen šesti trojbokými úseky, mezi kterými jsou vysoké trojboké pilíře. Osově umístěné vstupy jsou opatřeny venkovním masivním schodištěm. Spodní část stavby vynáší užší převýšenou lucernu, do které jsou netradičně v úrovni střechy opřeny pilíře. Střecha je jehlancová vrcholící koulí s latinským křížem. Střecha spodní části byla dle dobových kreseb opatřena ochozem se zábradlím a zpřístupněna třemi točitými kamennými schodišti. Dřevěná žebra se sbíhají ve středu půdorysu ve svorník ve tvaru kytky, který je visutý stejně jako části žeber pod středovou lucernou.

Stavba sloužila od počátku jako vyhlídka a později také jako připomínka úspěšného generála Karla Schwarzenberga, vítěze nad Napoleonem u Lipska v roce 1813. Jeho pískovcová socha od sochaře Josefa Maxe z roku 1847 byla umístěna v interiéru stavby na dosti vysokém novogotickém podstavci. Představuje Karla hraběte Schwarzenberga ve slavnostní uniformě s pláštěm, v pravé ruce drží svinutý svitek, v levé šavli směřující špičkou čepele k zemi. Socha byla ve 20. století poškozena, v nedávné době byla ale restaurována.

Novogotický templ prošel v letech 2014 až 2017 obnovou. Pro veřejnost je nyní přístupný jak jeho interiér, tak i vyhlídková lávka.

Holandský statek

Holandský statek je nazýván také Červená hájovna nebo Anglický dům. Plány a rozpočet na jeho stavbu byly vyhotoveny kreslířem Ondřejem Niederhöferem a dodány roku 1792 z Červeného Hrádku. Roku 1793 byla stavba zahájena, dokončena byla po roce 1797. Objekt sloužil k bydlení, ale současně měl vzbuzovat iluzi selské usedlosti. Hlavní budova stojí na obdélném půdorysu a je postavena z režných cihel, které jsou natřeny červenou barvou.

Poustevníkova rokle

Údolí, dnes označované jako Poustevníkova rokle, se původně nazývalo Ráchel a bylo v něm více romantických staveb, než se nám dochovalo do současnosti. Cílem bylo upoutat návštěvníkovu pozornost celou řadou atraktivních překvapení s využitím romantičnosti a tajuplnosti přírodního prostředí.

Poustevníkova rokle je přístupná od velkého kamenného mostu v novogotickém provedení, pod nímž teče bezejmenný, ze dvou pramenů vzniklý potůček, protékající celou roklí. Poustevna, z níž se dochovaly jen rozvaliny, byla postavena v roce 1786. Zvenčí stavba vypadala jako mechem obrostlá jeskyně a měla napodobit rozvalený hrad loupeživých rytířů, ovšem uvnitř se ukrýval útulný interiér, vybavený nábytkem a krbem.

Odtud vede podzemní chodba k někdejšímu hrázděnému kostelíku, který stál na vyvýšeném místě nad údolím. Na dřevěné tabulce zde býval modlitební text: Dobrotivý! Dej mi dobro, i když o něj neprosím – zlé ode mě odvrať, o to snažně prosím! Dřevěný kostelík, postavený roku 1786, se do dnešních dnů bohužel nedochoval.

Na konci celé rokle se v umělém skalním masivu nachází hrobka se sarkofágem. Umělá jeskyně byla postavena roku 1786. Jedná se o prostor klenutý valenou klenbou, zvenku obrostlý vegetací. Sarkofág měl vzbuzovat pocity tajemna a upozorňovat na pomíjivost lidského života.

Přes celou rokli se kdysi klenul velký dřevěný most, zvaný také Čertova lávka. Zřízen byl před rokem 1792 a ještě dnes lze na okrajích svahu spatřit jeho základy z velkých kamenných kvádrů. Po první světové válce přibyl v bočním svahu rokle na bývalém parkovém odpočívadle Památník padlým. Památník obětem I. světové války se jmény 30 padlých z okolních obcí nechal zřídit hrabě František Černín, který zdědil krásnodvorské panství roku 1908 a držel ho až do své smrti v roce 1932. 

Hájovna

Přízemní obytné stavení s mohutnými opěrnými pilíři v rozích leží nedaleko Lusthausu a slouží i dnes k bydlení. Hájovna byla postavena již před založením parku, pochází zřejmě z doby barokní přestavby zámku. Jak napovídá název, bydlel zde hajný, případně myslivec, který pečoval o přilehlou bažantnici. Později, po založení zámeckého parku, dům obýval zahradník starající se o park. Před vstup do Hájovny byl přesazen 300 let starý šeřík obecný, převezený z Albrechtic u Mostu v 80. letech 20. století

Lusthaus

Osmiboký zahradní pavilon připomíná svými klasicistními formami francouzský styl Ludvíka XVI. a je nápadně podobný Belvederu poblíž Malého Trianonu ve Versailles z roku 1777. Zdejší letohrádek byl postaven mezi lety 1784 až 1786 na palouku na dohled od Hájovny. Stavba má čtyři úzké, půlkruhovitě ukončené vstupy s předloženými kamennými schody a čtyři vysoká okna. Horní zakončení vytváří dórské kladí se zdobnými prvky a na jeho výrazně profilované římse spočívá osmiboké balustrované dřevěné zábradlí, za nímž se skrývá plochá střecha. Sám Jan Rudolf Černín zde prý v době svých letních pobytů rád provozoval hudební produkce.

V 50. letech 20. století byl objekt ve velmi špatném stavu. Z roku 1969 existují dokonce plány na přestavbu letohrádku na kiosek. Naštěstí bylo přistoupeno k celkové rekonstrukci objektu, na počest Goethovy návštěvy parku roku 1810 byla v interiéru odhalena v roce 1969 jeho busta a letohrádek byl nazván Goethovým pavilonem. Busta je dnes, po její krádeži a opětovném nalezení, umístěna na zámku.

Hraběcí studánka

Nedaleko zámku se u cesty v blízkosti potoka nachází studánka s vyzděným vodním rezervoárem a malým přístupovým schodištěm, lemovaná keřovitým porostem.