Obohacují přitom především naši současnost: dotvářejí obraz české krajiny, dávají nezaměnitelný ráz městům a vesnicím a naplňují interiéry kostelů, hradů, zámků a dalších historických budov cenným uměleckým mobiliářem a sbírkami. Jsou často symbolem naší státnosti a výrazně se podílejí na pocitu národní identity a pospolitosti.

Památky plní v široké škále řadu kulturních, vzdělávacích i užitných funkcí a přispívají tak k životu a hospodářskému rozvoji regionů. Jako máloco jiného vytvářejí spolu s živou kulturou přitažlivý obraz naší země v zahraničí, vedoucí k vzájemnému poznávání, výměně a obohacování kultur jednotlivých národů.

Vědomí hodnoty a nepostradatelnosti památek pro současný život s časem ve společnosti narůstá. Je proto čestnou, vysoce morální povinností současnosti uchovat je i pro budoucí generace. Zkušenosti ukazují, že jedinou zaručenou a trvale udržitelnou cestou, jak lze tohoto cíle dosáhnout, je takové užívání památek, které vyváženě bere v úvahu potřeby a záměry jejich vlastníků a zároveň ve veřejném zájmu zajišťuje zachování jejich kulturních hodnot.

Jde o komplexní a velmi náročný proces. Památková péče se v něm musí opírat o vysokou odbornost čerpající a integrující poznatky z výzkumu řady vědních oborů, o orientaci v životě a tvorbě současnosti a také o přesvědčivou komunikaci s veřejností.