Základem stavebně historického průzkumu je detailní průzkum stavby (konstrukcí, prvků, detailů i prostorových souvislostí) a shromáždění všech relevantních písemných, plánových a obrazových materiálů. Výsledkem analýzy všech těchto poznatků a jejich formalizovaného zpracování je elaborát, který obsahuje textovou část (vyhodnocení archivního průzkumu, stavební popis objektu a všech jeho částí), grafické vyhodnocení (vyhodnocení stavebního vývoje a památkové hodnocení) a obrazovou a plánovou přílohu zachycující historickou i současnou podobu zkoumané stavby. Je pak jedním ze základních podkladů pro kvalitní a efektivní památkovou péči, zejména při určování optimálních podmínek péče o nemovité památky.

Kvalitní provedení stavebněhistorického průzkumu je časově náročné. Vyžaduje intenzivní spolupráci několika odborníků, zejména stavebního historika, který je schopen posoudit stavební stránku objektu, a historika – archiváře, jenž se dobře orientuje v písemných pramenech a dokáže z nich vytěžit maximum informací. Zpracování konečného výstupu tak trvá obvykle několik měsíců, v případě rozsáhlých areálů i několik let.

Podstatou operativního průzkumu je převážně zaměření nálezových situací s podrobnou fotodokumentací a následné vypracování nálezové zprávy s interpretací nových poznatků. Mnohdy jde o dokumentaci situací, které budou na dlouhou dobu opět zakryty (například dokumentace zdiva při opravách omítek, dokumentace krovů při výměnách poškozených částí nebo dokumentace nově nalezených architektonických článků). Operativní průzkum se zaměřuje i na dokumentaci dlouhodobě chátrajících a poškozených objektů ohrožených zánikem. Operativní průzkum je časově méně náročný a závěrečnou zprávu je možné vypracovat během několika dní až týdnů.