Okna, dveře a další výplně
Okna, dveře, vrata, výkladce, ale i brány do dvorů, hospodářských stavení apod., tedy tzv. výplňové prvky, jsou nejen funkční součástí stavby, ale dotvářejí a doplňují její architekturu. Často vynikají uměleckořemeslným zpracováním. Proto se památková ochrana týká i jich.
Nejde přitom jen o rámy či „křídla“, ale i o jejich součástí – panty, kličky, závěsy, zámky, různé mechanismy otevírání, rohovníky, obrtlíky. Nesmíme zapomenout ani na další součásti, například venkovní a vnitřní okenice, mříže nebo nejrůznější typy výkladců nejen ze dřeva, ale i kovu.
Na jedné stavbě přitom můžeme často vidět výplňové prvky z různých období. Pokud jsou kvalitně vyrobené, vydrží sto a více let. Často patří k různým slohům, mohou mít i odlišný slohový výraz než stavba sama. Je to doklad historického vývoje stavby nebo památky a sama o sobě je tato rozmanitost hodnotou, která si zaslouží, aby zůstala zachována.
Opravy i výměny
Pokud majitel památky nebo stavby v památkově chráněném jádru města či vesnice uvažuje o výměně výplňových prvků, měl by svůj záměr nejdřív konzultovat s památkáři. Pomohou mu určit, které prvky jsou hodnotné, takže má smysl je opravit a zachovat, a které lze naopak nahradit jinými.
Oprava většiny oken, dveří a dalších výplňových prvků probíhá formou řemeslné repase, pravidelná údržba obnáší prosté natření. Výtvarně hodnotnější prvky provedené složitějšími technologickými postupy (řezby či intarzie dveří nebo vitrajová okna apod.) musí restaurovat odborník s příslušnou licencí.
Pokud má hodnotná historická stavba novodobá, nevhodná okna, která esteticky nebo i technicky její architektuře škodí, je přínosné vyměnit je za taková, která jí budou „slušet“ lépe. Doporučujeme přitom vycházet z původního stavu zachyceného například na historických fotografiích, z analogických situací v sousedství a podobně. Odborníci z památkového ústavu vám pomohou určit, jaké prvky se na naší památce původně nacházely (nebo mohly nacházet), a najít optimální řešení.
Barevnost
Jednou z neopomenutelných součástí řešení repase historických výplňových prvků je stanovení barevnosti. V tomto případě je dobré si nechat provést průzkum barevnosti na potřebných místech. Pokud jsou prvky značně degradované nebo při posledním zásahu došlo k tak důkladnému očištění povrchu, že není možné určit barevnost, je dobré se v tomto případě obrátit na odborníka z památkového ústavu. Barevnost by měla slohově vycházet z tvarosloví prvku a zároveň zapadat do konceptu barevnosti fasády.
Plastová okna, eurookna
Současný trend vyměňovat okna za plastová nebo za eurookna je založen na mylné představě, že jsou bezúdržbová a že vydrží navěky. Památkáři však trvají na tom, že dřevěná, řemeslně vyráběná okna jsou pro historické stavby nejen esteticky, ale i technicky vhodnější.
Přestože se výrobci oken snaží vyhovět požadavkům zákazníků a nabízejí plastová okna s historizujícími prvky, tedy napodobeniny historických oken, nikdy nemohou docílit stejného vzhledu, detailu, členění a subtilnosti profilů jako řemeslně vyrobené dřevěné okno. Vymizí detaily a prvky typické pro historické originály, jako jsou rohovníky, obrtlíky, kličky a podobně. Meziokenní kovové lišty ani plastové nalepovací lišty, které mají nahradit původní členění oken příčkami, nepůsobí autenticky – nehledě na to, že se časem často odlepí. Záleží také na osazení oken ve špaletě. Plastová okna nebo eurookna se zazdívají tam, kde byl původně vnitřní rám dvojitých oken. Ve výsledku jsou proto zapuštěná příliš daleko za líc fasády, takže okenní otvory působí jako hluboké díry ve zdivu.