Dějiny památkové péče 2. poloviny 20. století prostřednictvím svědectví klíčových osobností oboru

Rozhovory s pamětníky památkové péče

V rámci řešení dílčího cíle jsou pořizovány rozhovory s významnými pamětníky památkové péče v českých zemích, vedené jako forma zkoumání nedávných dějin naší památkové péče.

Cílem výzkumného úkolu zaměřeného na vedení rozhovorů s pamětníky oboru je získání věrného dokumentu přímých svědectví osobností oboru jako autentického zdroje informací pro budoucí zpracovávání příslušné etapy dějin české památkové péče, včetně vývoje její metodologie. Záměrem není striktně objektivní orální historie, biografická historická věda, tím méně memoáry nebo líčení příběhů, ale ani popularizace či edukace. Úkolem je shromáždění určité kolektivní profesní, respektive oborové paměti, étosu a zkušenosti v podobě archivovaných záznamů. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že svědectví aktérů jsou velice specifickým a svou výpovědní hodnotou mimořádně cenným, ale v mnoha ohledech i limitovaným pramenem. Vyžadují následnou interpretační práci, při které je nutné s nimi zacházet velice obezřetně a v kontextech odlišných zdrojů informací. Konečným cílem výzkumu v dané oblasti je syntéza dějin české památkové péče – k té však nemůže vést pouhé nahromadění dostatečného počtu osobních výpovědí, ale je potřeba další historická a interpretační práce, pro níž budou vzpomínky a paměti jen jedním z pramenů.

Po metodické stránce probíhají rozhovory živě (v jednom případě došlo na vlastní nahrávku pamětníka jako namluvené odpovědi na zaslané otázky), nahrává se pouze zvuk. Takřka nikdy nelze vyčerpat připravená témata při jednom, průměrně 2–3 h dlouhém sezení. Setkání proto probíhají dvě i více, přičemž další umožňují vracet se k některým zpřesněním a doplňkům. Vzhledem k plynulosti i žádoucí otevřenosti se rozhovory blíží spíše volným chronologickým vyprávěním respondentů jen omezeně moderovaným. Nezbytnou součástí každého rozhovoru je přesto důkladná příprava tazatele (biografická a bibliografická rešerše, seznámení se s akcemi, u kterých byl pamětník přítomen, apod.). Jako výhoda se u dotazujícího ukazuje delší přímá, intenzivní zkušenost s památkovou péčí a jejím kontextem.

Respondenti

Respondenty v rozhovorech by měly být nejen nestoři – pamětníci, ale také významní aktéři, doyeni oboru, skutečné osobnosti, které vždy formovaly i nezištně sloužily naší památkové péči. V převaze se samozřejmě soustředíme na památkáře památkových ústavů, neopomíjíme však odborníky ze širší oblasti péče o památky – projektanty, vědce, správce i další realizační profese. Za společný jmenovatel oslovených osobností nakonec považujeme především skutečný přínos, přímý podíl na památkové péči. Nezbytnou součástí a výchozím krokem výzkumu je tedy sestavení seznamu pamětníků – respondentů, ke kterému dochází průběžně, přičemž kritérii jsou věk, význam a přínos pro obor, specializace, profesní angažovanost, regionální působiště a v neposlední řadě i zdravotní stav a duševní síly pamětníka.

Tematické okruhy

Rozhovory vznikají jako základ pro poznání dějin a metodologie památkové péče. Zaměřují se proto primárně na odborné působení a profesní dráhu jednotlivých osobností a na jejich reflexi oboru a jeho vývoje. Osudy, zkušenosti a pozice jednotlivých pamětníků se pochopitelně liší, čemuž se přizpůsobují konkrétní otázky. Nicméně základní tematická osnova je podstatná kvůli možnosti strukturovat a porovnávat výpovědi jednotlivých zpovídaných.

Základními tematickými okruhy dotazů jsou:

1. Profesní kariéra (studium, další příprava na profesi, ovlivňující osobnosti a vzory, první profesionální zkušenosti a následující profesní postup, pomoc kolegů, další související aktivity a zájmy včetně výzkumů, akademická dráha...).
2. Práce památkáře či odborníka (konkrétní podoba památkářské, popřípadě odborné praxe, každodenní agenda a aktivity, institucionální zázemí, metodické postupy, personálně odborné řízení, badatelský podíl, nejtěžší řešené kauzy, shrnující praktické zkušenosti...).
3. Systém památkové péče před rokem 1989 (spolupráce mezi institucemi, vztah centra a regionů respektive Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody a regionálních středisek památkové péče, vztahy s výkonnými úředníky, projektanty, firmami atd., politické vlivy, spolupráce s dobrovolníky, změny související s novým zákonem z r. 1987...).
4. Památková péče ve zlomovém období 1989 a v dalších letech (změny na pracovišti institucionální, personální, úřední i praktické, jak byla zachována kontinuita práce, jak se zlepšila péče o památky, zvláště o které konkrétní ohrožené památky, jaké problémy s novým režimem zmizely a jaké vznikly, hodnocení dnešního stavu památkové péče, nejpotřebnější budoucí úkoly...).

Zaznamenávání rozhovorů s pamětníky i celé řešení výzkumného úkolu přináší dle očekávání nové metodické i tematické podněty, ale také problémy:

• Při výběru respondentů vzniká otázka vymezení profese, profesionálního památkáře a významu role dalších zúčastněných.
• V rozhovorech získané informace jsou vždy zatíženy subjektivní sebeprezentací dotazovaného, zkresleny jeho pamětí a nelze je oprostit od emočního osobního příběhu.
• Bohužel věk případných respondentů určuje jejich praxi počínající až na výjimky nejdříve od sedmdesátých let 20. století, takže původní úmysl postihnout v rozhovorech památkovou péči v šedesátých, nebo dokonce padesátých letech se příliš nenaplňuje – zde je bohužel nejvíce patrný důsledek prodlev se zahájením skutečně systematického institucionálního výzkumu.
• Dále se ukazuje, že organizace samotných rozhovorů vyžaduje mnohem více práce a času a někdy i přemlouvání potenciálních pamětníků, z nichž většina neměla a nemá ambice být vyzdvihována a mnozí také obětovali památkové péči neúnosně mnoho, případně obor neopouštěli v dobrém.
• Ryze administrativní, ale významný problém spočívá v tom, že klíčový výstup v podobě nahrávek nekoresponduje s kategoriemi hodnocených výsledků výzkumu. To vede jednak k vytváření umělých výstupů, jednak k pokušení cílit rozhovory ne k získání co nejreprezentativnějšího pramene, ale k nějaké atraktivní zveřejnitelné formě.

Výsledky

Základními výstupy úkolu jsou audionahrávky rozhovorů bez editace, jejich přepis a profesně-životopisný medailon pamětníka. Vzhledem k nárokovaným bodovaným výsledkům výzkumu jsou části vybraných rozhovorů průběžně zveřejňovány.

Nahrávky a jejich přepisy jsou prozatím neveřejné, přístupné jsou pouze řešitelům úkolu pro potřeby výzkumu. Jsou vytvářeny jako jeden z pramenů, informace, které musí být teprve zpracovány, interpretovány a ideálně zapojeny do souhrnného výzkumu dějin naší památkové péče.

V rámci navazující etapy výzkumu IP DKRVO na léta 2024–2028 budou rozhovory s pamětníky pokračovat za účasti dalších spolupracovníků z většiny územních odborných pracovišť NPÚ, neboť je stále mnoho nedoceněných osobností naší památkové péče, které zatím nedostaly možnost podat své svědectví, i když mají k minulosti i současnosti našeho oboru mnoho co říci.