V letošním roce probíhá již desátý ročník Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro, jejímž cílem je vyzdvihnout zásluhy o záchranu kulturních památek, významné objevy a nálezy, příklady kvalitních oprav či restaurování a úspěšné prezentace kulturního dědictví. Za Kraj Vysočina soutěžily dva nominované počiny, které navrhlo územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Telči: Celková obnova hornické kaple Nejsvětější Trojice ve Švařci (okr. Žďár nad Sázavou) a Archeologický objev vybavení královské mincovny ze 13. století v Jihlavě. Na základě rozhodnutí hodnotitelské komise a generální ředitelky Národního památkového ústavu nyní postupuje do užšího výběru Archeologický objev vybavení královské mincovny ze 13. století v Jihlavě. Do 30. září bude mít široká veřejnost možnost zvolit si svého favorita v online hlasování Památky děkují.
Celková obnova hornické kaple Nejsvětější Trojice ve Švařci
Vznik středověké hornické svatyně u obce Švařec souvisel se středověkou důlní aktivitou v okolí. Získávaným kovem bylo stříbro. Kostel postavili horníci, kteří do Švařce přišli z německých zemí kolem poloviny 13. století. První písemná zmínka je až z roku 1519 a již tehdy je stavba zasvěcena Nejsvětější Trojici. Původní hmota středověké hornické svatyně je autenticky dochována. Vnější vzhled pak kaple získala během úprav v polovině 16. století a zejména po raně barokní obnově, která se udála v době po konci třicetileté války (během 2. poloviny 17. století). Poslední výrazný zásah do podoby kaple představuje výstavba charakteristické západní předsíně přibližně v polovině 19. století.
V posledních letech se stav kaple zhoršoval, střechou protékalo a předsíň byla silně napadena dřevokazným hmyzem a nacházela se tak v již havarijním stavu. Po několika letech projektování a průzkumů bylo přistoupeno k její obnově. Aby zůstal vzhled hornické kaple historicky věrohodný, padla volba na použití tradičních materiálů a výrobních postupů, tedy na poctivou ruční řemeslnou práci. Dožilé prvky byly nahrazeny adekvátními materiály, ale důraz byl kladen na zachování co nejvyšší míry původní materie kaple jako historického dokumentu.
Vykácení náletových dřevin na přilehlém svahu pozitivně ovlivnilo mikroklima bezprostředního okolí. V roce 2021 byl zrestaurován oltář, který se nacházel na hranici faktického dožití. Restaurátoři doplnili chybějící díly, které zanikly, nebo byly poškozeny vandaly a poté byl oltář pozlacen. Mimořádně kvalitní řezbářskou práci z 18. století se tak podařilo zachránit na poslední chvíli. V roce 2022 přišla na řadu celková obnova kaple. Nejprve proběhla sanace vlhkosti. Charakteristická západní předsíň byla nahrazena řemeslně kvalitní replikou za užití rukodělných postupů. Nad předsíní byla vztyčena přesná řemeslná kopie krovu, nad vlastní kaplí zůstal krov zachován. Během očištění fasády došlo k odhalení kompletní struktury barokní omítkové výzdoby a bylo rozhodnuto o obnově barokního vzhledu kaple.
„Výsledkem obnovy je záchrana hodnotné hornické kaple a zlepšení stavu jejího okolí. Rekonstrukce byla pojata celistvě a koncepčně. Veškeré práce byly prováděny odborně řemeslným způsobem a za užití tradičních materiálů“, konstatuje Jan Večeřa, starosta obce Koroužné, pod kterou místní část Švařec spadá.
Došlo také k zajímavým nálezům, které svědčí jak o dataci kaple, tak i o společenské hierarchizaci hornické aglomerace – a to nálezem stop po někdejší empoře, osvětlené rozměrným, v lokálních podmínkách zcela netypickým kruhovým oknem, a dále nálezem půlkruhových okének, která byla datována do pozdně románského období. Původní hornická svatyně ze 13. století se tak s minimem pozdějších stavebních úprav dochovala až do dnešních dnů a přispívá k poznání jak duchovního zázemí hornické pospolitosti, tak i zaniklé historické topografie, sídelní struktuře či komunikační sítě území.
„Kaple Nejsvětější Trojice ve Švařci byla touto obnovou zachráněna a po učiněných objevech se z ní stala prvořadá památka a historický dokument svého druhu“, dodává Jan Klimeš, vedoucí odboru péče o památkový fond telčského pracoviště Národního památkového ústavu.
Empora - nadzemní a přístupná galerie otevřená do hlavního prostoru lodi kostela, synagogy nebo jiného veřejného prostoru.
Na cenu NPÚ v kategorii I. Obnova památky byla nominována obec Koroužné, zastoupená
starostou Bc. Janem Večeřou. (tento nominant nepostoupil do užšího výběru).
Archeologický objev vybavení královské mincovny ze 13. století v Jihlavě
Při záchranném archeologickém výzkumu rekonstruovaného domu na Masarykově náměstí 21 v Jihlavě bylo v březnu roku 2022 ve dvoře objeveno vybavení královské mincovny z konce 13. století. Jedná se o první nález takového souboru v Evropě.
V památkově chráněném domě, který patří městu, prováděla archeologický výzkum jihlavská pobočka ústavu ARCHAIA Brno pod vedením Mgr. Šimona Kochana. Vybavení mincovny se našlo v zahloubené středověké odpadní jímce. Soubor tvoří razidlo opatřené trnem, olověná kovadlina ve tvaru komolého kužele s otvorem pro zasazení trnu razidla a forma na odlévání stříbrných prutů (tzv. cánů). V souboru jsou zastoupeny také dvojdílné keramické formy na odlévání razidel a podle reliéfního vyobrazení mytologického zvířete s mečem byly identifikovány jako razidla mincí (tzv. brakteátů) krále Václava II. V jižním profilu zkoumané plochy byla zachycena část středověké zahloubené pece, která mohla sloužit ke zpracování kovu v provozu mincovny.
Rentgenovou tomografií byla podrobně zkoumána hlava razidla, kde se vyjevil obraz. Jsou zde dva lvi s přilbami a dvě písmena. Podle numismatické typologie se jedná o střední brakteát (typ Cach 977) náležící králi Otakarovi II. datovaný do 70. let 13. století.
Brakteát (z latinského braktea = plíšek) - stříbrná jednostranná mince knoflíkovitého tvaru z velmi tenkého střížku. Na českém území byly brakteáty zavedeny začátkem 13. století Přemyslem Otakarem I.
Cány - stříbrné pruty, polotovary v procesu výroby mince.
„Jedná se o první nález takového souboru v Evropě, který je výjimečný zejména unikátní kolekcí forem na odlévání razidel a cánů, jež se v jiných souborech nevyskytují. Je to mimořádný doklad výrobních nástrojů podávající jedinečné svědectví o technické úrovni zpracování stříbra ve středověkém českém státě na sklonku přemyslovského období“, konstatuje Šimon Kochan z Archaia Brno.
Další přínos nálezu spočívá zejména v tom, že se doposud s jistotou nevědělo, který typ brakteátu byl v jihlavské královské mincovně ražen. Nyní podle četných reliéfů na formách pro výrobu razidla je tento typ s jistotou určen.
Na cenu NPÚ v kategorii IV. Objev, nález je nominována Archaia Brno z. ú. , zastoupená Mgr. Šimonem Kochanem, který se podílel na vedení a realizaci archeologického výzkumu (tento nominant postoupil do užšího výběru).
Nominovaná instituce má klíčovou zásluhu zejména při organizačně, metodicky a technicky náročném terénním výzkumu v prostoru zahloubené jímky.
„Díky vstřícnosti investora, kterým je Město Jihlava, nám bylo umožněno prozkoumat objekt středověké jímky nad rámec stavby a tím bylo možné získat tak rozsáhlý soubor vybavení mincovny. Společně s městem plánujeme, že budou nálezy veřejně prezentovány v archeologické expozici ve sklepení domu na Masarykovo nám. 21 v Jihlavě, na jehož dvoře byl nález učiněn“, dodává Kochan.
Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro s podtitulem Společenské ocenění příkladů dobré praxe vyhlašuje a uděluje NPÚ od roku 2014. Jejím cílem je ukázat, co se v oblasti památkové péče podařilo, a ocenit ty, kteří se o to přičinili.
