V měsíci říjnu roku 2024 byla dokončena obnova sousoší Piety z městské části Prostějova – Vrahovic.
Okolnosti vzniku této kamenosochařské památky, která byla na základě rozhodnutí školské a kulturní komise Okresního národního výboru v Prostějově ze dne 24. 8. 1962 zapsána pod názvem „Socha Panny Marie Bolestné“ do státního seznamu nemovitých kulturních památek, nám nejsou známy. Nápisová kartuš na boční straně postamentu nás lakonicky informuje o objednavateli a datu vzniku (IOAN BARTOS/KU(?)IL/ANNO/MDCCXLVII), původní umístění sousoší však neznáme, jelikož pieta je na stávajícím umístění přesvědčivě doložena teprve v 60. letech 20. století. Ve 30. letech ji máme fotograficky zdokumentovanou uprostřed vznikající zástavby s přípisem lokace „při silnici od Prostějova.“ Jedná se snad o místo blízké stávajícímu umístění u křižovatky silnic Smetanova a Vrahovická. Jisté vodítko původní lokace nám však může poskytnout symbol představující boží muka, zanesený v císařských otiscích stabilního katastru z roku 1833 přibližně 100 m severním směrem od dnešního umístění piety. Mohlo se jednat o námi sledovanou památku, která mohla nejpozději do 30. let 20. stol. osamoceně vítat poutníky ve volné krajině, na křižovatce polních cest, kterou ve druhé třetině 20. stol. pohltila postupně vznikající zástavba, což mohlo být důvodem transferu památky, na jejíž nepůvodní umístění odkazuje rovněž absence obvodových stupňů.
Průkaznější informace o památce nám poskytuje průzkum jejích povrchových úprav, které se nám dochovaly v četných fragmentech na kamenném povrchu, a dokládají pestrou proměnu podoby sousoší v čase. Laboratorní stratigrafický průzkum prokázal původní povrchovou úpravu sousoší v monochromní barevnosti v odstínu lomené bílé, nálezy polychromií v mladších vrstvách dokládají snahu o naturální výraz skulptur v intencích ustálené ikonografické barevnosti, později bylo opět přistoupenou k prezentaci památky v monochromní bílé barevnosti, kterou vystřídal nátěr se stříbrolesklým kovovým pigmentem, jež měl imitovat provedení skulptury v drahém kovu, a jež byl poté opětovně nahrazen monochromním nátěrem ve světle šedé.
Metalický nátěr sousoší doložený v nábrusu souvrství povrchových úprav je patrný i z fotografií památky z 30. let 20. stol., na kterých je sousoší zahaleno do lesklého stříbřitého závoje, kterým je opatřen i reliéf Krista nesoucího kříž na čelní straně postamentu. Nejmladší monochromní celoplošný nátěr dokládají fotografie z 60. let, jeho postupné dožívání dokumentují fotografie z let osmdesátých. Sousoší bylo zbaveno veškerých nátěrů během restaurování v roce 1997 a od té doby prezentováno ve výrazu přírodního kamene.
Památka od posledního restaurátorského zásahu postupně chátrala, restaurátorský průzkum provedený v minulém roce prokázal napadení kamenného povrchu depozity, silné lokální koroze, praskliny na tváři Krista, drapériích a segmentů architektury, mechanická poškození, chybějící lucernu a chybějící svatozář Krista, která se stala terčem vandalského útoku v roce 2001.
Restaurátorský zásah, k němuž bylo přistoupeno na jaře letošního roku, provázela vedle standardních sanačních cílů (čištění kamene, s ohledem na dochované fragmenty povrchových úprav, které byly na povrchu kamene ponechány, odstranění nevhodných a dožilých tmelů, injektáž trhlin, lokální zpevnění kamene, doplnění modelace a spárování) rovněž snaha o obnovu historické kontinuity estetizace díla formou povrchových úprav, jež byly na dotčené památce do nedávné minulosti soustavně obnovovány. Pro obnovu celoplošného barevného nátěru sousoší byl zvolen odstín v lomené bílé, jelikož rekonstrukce nejstarší barevnosti díla zároveň představuje rehabilitaci původního autorského záměru, z těchto důvodů byla doplněna rovněž chybějící svatozář Krista, jejíž povrch byl pozlacen plátkovým zlatem, stejnou povrchovou úpravu získala i stávající svatozář Panny Marie. Obnova povrchové úpravy představuje rovněž rehabilitaci zbožné úcty k dotčené sakrální památce, projevované skrze kontinuální kultivaci díla formou nátěrů. Nezbytným bodem restaurování předmětného monumentu tak bylo rovněž zhotovení chybějící lucerny, jejímž prostřednictvím byla posílena liturgická funkce památky.
Restaurování vrahovické piety, provedené akademickým sochařem René Tikalem, představuje příklad syntetického restaurátorského přístupu, vedoucího k obnově formálních a ideových kvalit dotčeného díla.
Fotodokumentace:
Obr. 1 Vrahovice, sousoší Piety v roce 1938. Zdroj: Fotoarchiv NPÚ, ú. o. p. v Brně
Obr. 2 Vrahovice, sousoší Piety v roce 1969. Zdroj: Fotoarchiv NPÚ, ú. o. p. v Brně
Obr. 3 Vrahovice, sousoší Piety v roce 1984. Zdroj: Fotoarchiv NPÚ, ú. o. p. v Brně
Obr. 4 Vrahovice, sousoší Piety v roce 2023. Autor fotografie: René Tikal, Ak. soch.
Obr. 5 Vrahovice, sousoší Piety v říjnu 2024. Autor fotografie: Mgr. Adam Sekanina, NPÚ, ú. o. p. v Olomouci
Obr. 6 Vrahovice, sousoší Piety v říjnu 2024 – detail. Autor fotografie: Mgr. Adam Sekanina, NPÚ, ú. o. p. v Olomouci
