Obnova Katovny v Jeseníku
Současná etapa obnovy budovy navázala na opravu střechy provedenou v roce 2010 ještě v rámci projektu nového využití „Katovny“ pro expozici tortury a čarodějnictví, připravovaného v letech 2007–2010.
Městské domy a paláce
Olomoucký kraj
ÚOP v Olomouci
Změnou způsobu využití budovy byl schválený projekt korigován a s tím přišlo i zcela nové řešení interiéru. Pro selhávající starší metody odvlhčení budovy s betonovými podlahami bylo nakonec schváleno i podřezání obvodového zdiva a odvodnění základů. Nově byly řešeny podlahy, jejichž oprava v podkroví odhalila stáří stropních konstrukcí včetně lokálních poškození. Záklopy pod cihlovou dlažbou byly ztrouchnivělé, musely být odstraněny a stropní trámy opraveny. V této fázi bylo možno těžce poškozený rákosníkový strop v místě plánované strojovny vzduchotechniky nahradit spřaženou betonovou deskou. Celodřevěný krov je zateplen a na návrh statika ještě posílen vloženými dřevěnými konstrukcemi. Zateplení podkroví nepoškozuje historický krov vznikající jeho postupnými přestavbami v průběhu dvou století. Při realizaci obnovy budovy byly postupně rozkrývány další konstrukce a zkoumány starší povrchové vrstvy pod vrstvami novodobými. Zadní trakt skrýval barokní pekované omítky, jinde byly nalezeny jen nepatrné zbytky válečkem zdobené výmalby místností. Ve schodišti se v úrovni zábradlí zachoval částečně po obou stranách liniový jednoduchý rostlinný motiv, jehož případné zrestaurování bylo ponecháno budoucnosti. Soudržné dochované historické omítky včetně jejich povrchových úprav zůstaly zachovány, obnovené omítky byly přeštukovány pro sjednocení povrchů interiéru.
Nálezy staršího výtvarného projevu v interiérech jsou nepatrné a nebyly pro prezentaci památky tak zásadní, aby jim byla věnována zvýšená pozornost, která by stavbu v závěru obnovy prodražila. Současná obnova budovy si kladla za cíl prezentovat budovu v celém jejím vývoji, zaujmout postoj k dílu minulosti i současnosti, přitom zachovat vypovídací hodnotu památky a podtrhnout její podobu z devatenáctého století. V interiéru je stále rozpoznatelná barokní stavba se starším sklípkem. Vikýře byly ale o něco zmenšeny a vstupním dveřím byl navrácen jejich historický vzhled. Barevnost fasády, střechy i truhlářských prvků byla nově volena s ohledem na nové poznatky o stavebním vývoji budovy a zároveň na její předpokládanou podobu v 19. století. Také dlažba na podlahách respektuje architektonický vývoj budovy. Nové kovářské prvky v oknech, v oplocení a dělící příčce na chodbě jsou řešeny jednoduše, moderně, vycházejí z tvarosloví užitého na fasádě i vkusu devatenáctého století a doby následující.