Areál lázní v Kyselce
Roku 2013 se areál lázní v Kyselce, který byl v havarijním stavu, dočkal péče obecně prospěšné společnosti, která usiluje o jeho záchranu.
Karlovarský kraj
ÚOP v Lokti
Lázně v Kyselce zaznamenaly rozmach po roce 1867, kdy si je pronajal karlovarský obchodník s minerální vodou Heinrich Mattoni. O šest let později se stal jejich majitelem a až do začátku 20. století soustavně budoval nejen velkoryse koncipovaný lázeňský provoz včetně stáčírny minerální vody, ale i zázemí v podobě parků, cest a železnice. V době vrcholného rozkvětu mezi lety 1880 a 1910 Kyselku každoročně navštívilo přes 40 tisíc lázeňských hostů. Na výstavbu nových objektů Mattoni vypisoval architektonické soutěže, jichž se účastnili význační architekti a projektanti z celé monarchie.
Areál lázní v Kyselce tak ve výsledku představuje jedinečné propojení téměř všech směrů romantizující architektury té doby, tedy novoklasicismu, novobaroka, novorenesance, secese i historizujících regionálních forem, a rozsahem a úrovní zpracování patří k vrcholným dílům středoevropské lázeňské architektury.
Zestátněné lázně, které sloužily jako provoz stáčírny a také jako dětská léčebna, se dostaly v roce 1992 na základě privatizačního projektu do soukromých rukou a poté do vlastnictví akciové společnosti. Jejími nepovolenými a nekvalitními stavebními úpravami započala éra chátrání a devastace objektů, během níž dospěl stavebně technický stav budov do stadia havárie. V roce 2013 vznikla Obecně prospěšná společnost za záchranu, obnovu a následnou ochranu památkově chráněného areálu bývalých lázní Kyselka; zakladateli byli Vladimír Lažanský, město Karlovy Vary, obec Kyselka, Karlovarské minerální vody a Regionální investiční společnost, která do té doby vlastnila většinu nemovitostí. Nově vzniklá společnost v témže roce areál převzala a po vyčištění kanalizačních tras a šachet staticky zajistila nosné konstrukce výdřevou apod. Z budov byla vyklizena suť a odstraněny náletové dřeviny, dochované střešní konstrukce u objektů Ottův pramen, Vilemínka a Vila Aligria byly opraveny a odkryté části zakryty lešením a plachtami (Ottův pramen, Mattoniho vila); částečně byl obnoven i lázeňský park. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem se současně provádí průzkum a dokumentace budov. Společnost Lázně Kyselka přitom dokázala propojit a koordinovat aktivity státní správy a samosprávy, odborné i laické veřejnosti a také místních podnikatelských subjektů, které na obnově finančně participují.