„I památkáři mají své velké příběhy. Jeden z těch, který si mezi lety 1919 a 1989 předávali z generace na generaci, se týkal dlouhodobé snahy technické inteligence, státu a nemalé části veřejnosti o zbudování rozsáhlých vodních děl na Vltavě,“ představuje téma knižní novinky Nepohodlná sestra modernizace. Památková péče a vltavská kaskáda vodních děl Martin Gaži.
Teoretické diskuse o energetickém využití celého toku Vltavy probíhaly již od počátku dvacátého století. „Reakce na mnohokrát upravovaná vládní rozhodnutí obětovat rozsáhlá území vltavských údolí ve prospěch budoucího civilizačního rozvoje je možné vnímat jako prubířské kameny české památkové péče,“ uvádí Gaži. První kola urputného opakování argumentů ve prospěch plošné ochrany krajiny lze vystopovat již krátce po vzniku Československé republiky. Památkáři tehdy aktivně vystupovali proti naddimenzovaným projektům vysokých přehrad, podíleli se na diskusi o souladném zakomponování „inženýrských děl“ do „obrazu krajiny“ a neúspěšně prosazovali výstavbu kopií ničených venkovských domů.
„Záměr plošné ochrany skalnatých meandrů byl jen těžko prosaditelný,“ dočteme se v knize v pasáži, která se věnuje krajině při svatojánských proudech, velmi dobře známé mimo jiné i proto, že k ní Klub českých turistů vyznačkoval historicky první turistickou trasu. Naopak záchrana, technické zabezpečení a podrobný výzkum ostrova sv. Kiliána, na němž se dodnes nacházejí pozůstatky jednoho z prvních českých klášterů, se prvorepublikovým památkářům podařil.
Projekty gigantických přehradních nádrží začaly vznikat už před převratem v roce 1948, jejich realizace poté nabrala na tempu v padesátých letech. Rychle postupující zánik krásné vltavské krajiny památkáře motivoval nejen k upozorňování na nebývalé množství kulturních i přírodních ztrát, ale i konkrétním iniciativám směřujícím k záchraně alespoň těch nejvýznamnějších památek. Některé snahy ztroskotaly (např. pokusy o zachování kostela v Dolní Vltavici, roubené hospody v Živohošti či farního areálu v Purkarci), některé hodnoty se podařilo ochránit alespoň z části (např. přenesení kostela v Červené nad Vltavou, zajištění podloží zámku Orlík a hradu Zvíkov), jiné byly po mnoha peripetiích korunovány úspěchem (např. zahrázování zámku v Kolodějích nad Lužnicí či transfer řetězového mostu z Podolska do Stádlce).
Autor se v knize snaží zachytit proměny momentálních strategií opakujících se vyjednávání mezi památkáři, státními a krajskými úředníky a vodohospodáři. Čerpal při tom zejména z archivně dochované korespondence a rukopisných záznamů, které si památkáři vedli „pro domo“. Pro poznání společenského kontextu jejich snah využíval zápisy v městských kronikách, texty dobové publicistiky, filozofických a uměleckých děl, včetně filmů a beletrie.
„Knihu lze vnímat i v širších kontextech studia dějin 20. století. Téma se týká se procesů spojených se zrodem moderní varianty ochrany kulturního dědictví,“ shrnuje ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Daniel Šnejd.
Knihu je možné zakoupit v e-shopu NPÚ nebo na českobudějovickém pracovišti NPÚ na Senovážném nám. 6 v Českých Budějovicích.
Předem děkujeme za zveřejnění zprávy v médiích.
