Vodárenská věž na Letné zásobovala pitnou vodou v letech 1888–1913 levý vltavský břeh královského hl. m. Prahy. Jedná se o vynikající neorenesanční architekturu s vysoce kvalitními uměleckými a uměleckořemeslnými součástmi, jejíž areál doplňuje litinové oplocení na podezdívce a litinový výtokový stojan, původně umístěný Na Slupi na Novém Městě. Po roce 1913 stavba sloužila jako byty zaměstnanců vodáren a od roku 1976 jako Dům dětí a mládeže.
Předchozí využívání a stavební úpravy budovu sice částečně znehodnotily, zbavily ji zejména řemeslných detailů, věž však nikdy nebyla zásadně přestavěna a zachovala si tak svou dokumentační historickou hodnotu. Z původního technického uspořádání se viditelně zachovalo svislé potrubí, ve 4. patře je pak viditelný komín procházející středem celé budovy a otisk prstencové nádrže, která jej obklopovala. V základech byly nalezeny kanálky, které zůstaly při obnově zachovány pod novou teracovou podlahou.
Hlavním přínosem rekonstrukce byla oprava fasád poškozených jak absencí údržby, tak působením předchozích nevhodných nátěrů. Na základě pečlivého průzkumu byla provedena rekonstrukce fasád včetně restaurátorské obnovy reliéfní výzdoby a barevnosti. Byly odstraněny nevhodné úpravy jako disperzní nátěr fasády či betonové kuželky z balustrády, které byly nahrazeny pískovcovými replikami. Dále byla repasována část původních výplní, například ocelová industriální okna přízemí či vstupní dveře; zbylé byly nahrazeny replikami. Interiérové úpravy dovolily pro přemíru novodobých úprav volnější tvorbu, ovšem s tím, že byly velice pietně opravovány či rekonstruovány veškeré původní prvky jako schodiště, zábradlí, fragmenty barevných betonových dlažeb či nečekaně nalezená dekorativní interiérová výmalba. Byly zachovávány i funkční a vzhledově nerušivé novodobé prvky jako doklad historického vývoje objektu, případně byly instalovány zcela a ostentativně novodobé detaily jako součást aktuálního architektonického záměru. Na základě historické fotodokumentace proběhla kompletní umělecká obnova výtokového stojanu.
Obnovou autentických materiálů a barevností nabyl exteriér objektu na přesvědčivosti a stal se opět reprezentativní dominantou čtvrti. Specifická dispozice interiéru nepředstavuje snadno využitelný prostor, přesto zde po rekonstrukci našla své zázemí řada volnočasových subjektů: kroužky fungující pod Domem dětí a mládeže Praha 7 či Komunitní centrum pro čtenáře Prahy 7, výstavní galerie, společenský a konferenční sál aj. Pravidelně probíhají komentované prohlídky celého komplexu vodárenské věže, ve 4. patře je pak v komíně instalován periskop, kterým si návštěvníci mohou prohlédnout okolní Prahu.
Za hl. m. Praha nominovalo územní odborné pracoviště v Praze
Na cenu NPÚ v kategorii obnova památky, restaurování byla navržena městská část Praha 7 (vlastník, investor), zastoupená starostou Mgr. Janem Čižinským