Restaurování gotických architektonických prvků v kostele sv. Petra a Pavla v Jaktaři u Opavy přineslo řadu významných zjištění. Na jejich základě lze kostel přiřadit k nejranějším svědectvím raně gotické proměny venkovské sakrální architektury nejen v Čechách a na Moravě, ale i v okolních středoevropských zemích.
Detail svorníku klenby po restaurování
Kostel sv. Petra a Pavla je jednolodní sakrální stavba s polygonálně ukončeným presbytářem a věží na západní straně. Přes barokní a klasicistní úpravy zůstalo zachováno raně gotické jádro s cennými stavebními detaily. Dispozice kostela patří mezi venkovskými jednolodními kostely v českých zemích (včetně historického území Slezska) k velmi raným a zároveň neobvykle pokročilým. Stavbu lze jednoznačně charakterizovat jako raně gotickou.
Kromě dispozice mají pro pochopení provenience a datace stavby stěžejní význam jednotlivé architektonické prvky. Jde především o sedile s jetelovými záklenky v presbytáři a tordované kolínkové konzoly klenby v sakristii, náležící k charakteristickým prvkům pozdně románské a raně gotické architektury. Kostel byl již od počátku vybaven sakristií, jež patří k vůbec nejstarším příkladům užití tohoto funkčního prostoru před polovinou 13. století v okruhu venkovských kostelů, přinejmenším v českých zemích a jejich nejbližším okolí. K technologicko-materiálovým zvláštnostem jaktařské sakristie náleží cihlová žebra, která se řadí k nejstarším příkladům svého druhu v českých zemích.
Restaurátorský zásah v interiéru kostela se zaměřil na klenbu v interiéru sakristie, sedile v jižní obvodové zdi presbytáře a portál spojující presbytář se sakristií. Byla při něm obnovena původní středověká podoba stavebních prvků a zároveň se podařilo prokázat, že všechny uvedené architektonické prvky jsou dochovány v autentické raně gotické podobě, a to dokonce i s relikty původních povrchových úprav
Sedile s trojicí jetelových záklenků podepřených dvěma konzolami bylo zhotoveno z bělavého jemnozrnného pískovce, na něm i v jeho okolí se dochovaly zbytky původního barevného pojednání, v němž se střídají červená, žlutá a černá. Na povrchu portálu se zachovala středověká barevná úprava v kombinaci červené a žluté.
V sakristii se významným zjištěním stalo prokázání původnosti tordovaných kolínkových konzol z bělavého pískovce včetně jejich kvalitního kamenického opracování. Na svornících byly nově odhaleny ryté šestilisté kvítky s kruhovými středy. Na obou prvcích se přitom dochovaly pozůstatky původní kontrastní barevné úpravy. Žebra klenby sakristie jsou kryta vrstvičkou štuku, na jehož povrchu je nanesena původní barevná úprava v podobě širokých příčných rumělkových, černých a lososových či žlutých pruhů, místy oddělených černými nebo červenými linkami.
Restaurátorský zásah navrátil stavebním prvkům původní středověkou podobu. Zjištění vyplývající z restaurátorského průzkumu potvrdila datování nejstarší dochované fáze kostela do 2. čtvrtiny 13. století a přinesla nové informace o historii a významu této mimořádné památky.
Za Moravskoslezský kraj nominovalo územní odborné pracoviště v Ostravě.
Na cenu NPÚ v kategorii objev, nález roku byli navrženi MgA. Romana Balcarová (restaurátorka malby) a MgA. Jakub Gajda, Ph.D. (restaurátor kamene).
