Zámek v Čechách pod Kosířem byl po válce majitelům zabaven a sloužil jako internátní škola. V roce 2011 začala po důkladné inventarizaci dochovaných prvků a restaurátorském průzkumu celková obnova zahrnující rekonstrukci původní výmalby a vybavení pokojů restaurovaným mobiliářem. Nová zámecká expozice připomíná rod Silva-Tarouca a také malíře Josefa Mánesa, jehož jméno je s rodem spojeno.
Salon hraběnky Gabrielly na zámku Čechy pod Kosířem; předmět ze sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci
Zámek v Čechách pod Kosířem, obklopený rozsáhlým přírodně-krajinářským parkem, v sobě uchovává pozůstatky tvrze vybudované patrně již ve 14. století. Po renesančních a barokních přestavbách prošel zásadní proměnou na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století, kdy získal zásluhou majitelů z rodu Silva-Tarouca podobu neoklasicistní zámecké stavby inspirované soudobou italsky orientovanou tvorbou významného pruského architekta Karla Friedricha Schinckela. Rodu Silva-Tarouca, který pocházel z Portugalska a v českém prostředí bývá často spojován s významným malířem Josefem Mánesem, kterého podporoval, patřil zámek od roku 1768 až do druhé světové války. Po osvobození byl původnímu majiteli zabaven a movitý majetek převzaly do správy různé instituce včetně Národního památkového ústavu, Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového musea v Praze či Muzea a galerie v Prostějově. Od roku 1953 na zámku sídlila internátní škola, což samozřejmě podstatně znehodnotilo původní interiéry, ovšem v jedné místnosti byla o čtyři roky později zřízena pamětní síň Josefa Mánesa, která památce zajistila zájem veřejnosti.
Zámek přestal sloužit jako internát roku 2005 a od roku 2011 probíhá jeho postupná obnova. Loni prošlo rekonstrukcí první patro v jižním křídle zámku a přízemí a první patro západního křídla. Součástí přípravných prací byla rozsáhlá dokumentace dochovaných původních prvků a restaurátorský průzkum starších vrstev výmalby. Interiéry byly poté vybaveny restaurovaným mobiliářem (restaurátoři Zdeněk Špaček, Martin Špaček, Zdeňka Špačková), obrazy (restaurátoři Zdeněk Novotný, Eva Skarolková, Hana Slavíková, Zdeněk Koušek, Roman Dvořák, Petr Polický) a osvětlovacími tělesy (restaurátor Ivan Houska). Na zámek se také po více než šedesáti letech vrátila původní knihovna.
Vlastivědné muzeum v Olomouci se rozhodlo otevřít v prvním patře jižního křídla zámeckou expozici o deseti místnostech, která připomíná rod Silva-Tarouca. Výstava se vrací do doby, kdy na zámku žil František Josef II. Silva-Tarouca (1858–1936), poslední významný držitel rodového majetku. Z dětství si pamatoval pobyty malíře Josefa Mánesa, ve zralém věku na zámku vychoval četné potomstvo, ve stáří tu zažil pád monarchie a také finanční krach rodiny. O životě na zámku si vedl pečlivé deníkové záznamy, které posloužily jako podklad pro sestavení průvodcovského materiálu. Expozice, jejíž součástí je i čtrnáct originálních maleb Josefa Mánesa, byla instalována koncem roku 2015 a od dubna 2016 je přístupná veřejnosti.
Za Olomoucký kraj nominovalo územní odborné pracoviště NPÚ v Olomouci
Na cenu NPÚ v kategorii prezentace hodnot bylo navrženo Vlastivědné muzeum v Olomouci
