Sídlo na krátkém pravobřežním výběžku do údolí Loučky vyrostlo v původním dominiu záhy zaniklého hradu Bukova, které rod pánů z Víckova získal patrně věnem dcery (nebo dcer) Demetera z Bukova. V r. 1340 se po hradě píše Bernard z Víckova, 1346 Archleb a 1351 Bohuslav. Ten však již r. 1358 odstoupil hrad, stejnojmennou ves a čtyři další osady Buzkovi z Mostišť a přesunul se na hrad Mitrov, stojící na zbývajícím díle panství. Po čase získal Víckov zpět, ale r. 1365 ho i s Mitrovem prodal markraběti Janovi. Ten ho postoupil lénem Vaňkovi z Potštejna, ale r. 1375 zase vzal zpět. Před r. 1410 markrabí Jošt zapsal jen mitrovský díl zboží Janu Hlaváčovi z Ronova, ale Víckov se z historických zpráv načas vytratil. Získali ho však Pernštejnové a před r. 1437 ho Jan z Pernštejna prodal Janovi ml. Vojnovi z Litavy. Peníze však vzal a zboží nevydal. Ze soudního půhonu o rok pozdějšího vyplývá, že zboží bylo lénem, které opět spadlo na krále a r. 1454 daroval král Ladislav pustý hrad Víckov opět Janovi z Pernštejna. Nasbíraný, ale velmi skromný keramický materiál je datován do 14. stol., je tedy možné, že hrad byl opuštěn už v první čtvrtině 15. století. Také založení lze zařadit jen rámcově do první třetiny 14. století.
Cenný příklad malého dvoudílného šlechtického hradu dvorové dispozice s plášťovou zdí jako hlavním obranným prvkem má dochované nadzemní konstrukce do výše 1. patra, což je v rámci skupiny středověkých hradů jihomoravského kraje nadstandardní stav dochování. Nadzemní zdivo ale progresivně chátrá, dochází k rozrušování kompaktních úseků zdí, vysypávání líců zdiva a k rozpadu jeho korun, konstrukce z lomového kamene se tak postupně mění v amorfní hrázky. Je nutné rychlé opatření záchrany, odstranění náletů, konzervace zdiva a zajištění jeho korun před dalším rozpadem.