Sklářství je staré výrobní odvětví známé již od starověku. První počátky českého skla spadají přibližně do 11. století našeho letopočtu. V zahraničí je o práci českých sklářů velký zájem. České rodinné stříbro v současné době upevňuje svoji pozici na domácím trhu i v zahraničí.

Výroba začíná přípravou takzvaného sklářského kmene, jehož tavení má tři fáze – roztavení, čeření, sejití. Hutní sklo se dále zpracovává a tvaruje různými technikami, zejména foukáním, litím, lisováním nebo tažením. Polotovary se řízeným způsobem ochlazují, případně tepelně zpracovávají (tvrzení) a často také zdobí. Zpracování a zušlechťování skla, včetně povrchové úpravy a barvení (např. pískování, leptání, broušení, malby atd.) patří mezi základní kroky technologie výroby skleněných výrobků.

Na použití skla v architektuře se zaměří poslední přednáška jarního přednáškového cyklu generálního ředitelství NPÚ. Na téma Skleněná architektura – sklo a jeho použití v české architektuře 1908–1948 bude hovořit Jakub Potůček z Ústavu teorie a dějin architektury ČVUT v Praze.

Teoreticky i prakticky sklo v architektuře z pohledu památkové péče prozkoumá workshop ÚOP v Josefově, který se uskuteční v Šárovcově Lhotě. Workshop představí historii sklářství v Čechách, výrazové možnosti skla na příkladech vybraných autorských realizací českých sklářských výtvarníků v architektuře, zaměří se i na problematiku oken a jejich zasklívání. Prakticky si účastníci vyzkouší výrobu vitráží, skleněných figurek i různé druhy zdobení skla. Josefovské územní odborné pracoviště se k tématu připojuje i přednáškou o Novosvětské sklárně v Harrachově.

V Telči pak chystají přednášku na téma Sklářství na Vysočině. V tomto regionu má sklářství tradici dlouhou pět století. Za tuto dobu prošlo mnoha proměnami a ovlivňovalo jak kulturně, tak dopadem na krajinu téměř všechny regiony Českomoravské vrchoviny.

Na Nových Hradech je sklo rovnou součástí prohlídkové trasy, jeho výroba byla pro tento region důležitá po staletí. Od poloviny 16. století vznikaly nejstarší sklářské hutě, vyrábějící pro Čechy typické zelené, tzv. lesní, sklo. Největší rozvoj ale přišel za Buquoyů. Ferdinand Buquoy pozval do jižních Čech vedoucího svých jihonizozemských skláren, který v roce 1680 natolik zlepšil technologii tavby, že se mu podařilo vytavit průzračné čiré sklo bez bublinek a typického zeleného zabarvení. Nejslavnějším novohradským sklem se stal hyalit, černé a naprosto neprůhledné sklo vyráběné Jiřím Františkem Augustem Buquoyem. 

Územní odborné pracoviště v Ostravě připravilo k tématu Sklo ve výstavním sále výstavu s názvem Krása středověkého a renesančního skla. Výstava prezentuje na základě výsledků archeologických výzkumů vybavení měšťanských domácností sklem v Opavě v období gotiky a renesance.