Krajina představuje významnou součást našeho životního prostředí, je součástí světa, který nás utváří, a má vliv na kvalitu našeho života. Má mnoho funkcí – vedle pracovního prostředí či zdroje obživy je i místem odpočinku a regenerace, neopominutelná a často klíčová je pak její estetická hodnota.

Krajina je také součástí našeho kulturního dědictví. To, co dnes vnímáme jako přírodu, je převážně kulturní krajina přetvářená činností člověka během procesu osidlování a kultivace. Tisíciletý vývoj naší země zanechal v krajině řadu stop. Stala se tak otevřenou kronikou naší historie, kultury i identity. Ne nadarmo proto Úmluva o ochraně kulturního dědictví UNESCO z roku 1972 charakterizuje kulturní krajinu jako „kombinované dílo přírody a člověka a doklad vývoje lidské společnosti a sídel v průběhu historie“. Vybrané části naší kulturní krajiny jsou proto chráněny zákonem. Existuje však stále velký počet velmi hodnotných území, která by chráněna být měla, a rovněž velký potenciál kulturněhistorických hodnot v krajině obecně.

Důležitým prostředkem k získávání respektu a úcty, jež vedou k ochraně a uchování pro budoucí generace, je seznámení veřejnosti s krajinou jako součástí našeho kulturního dědictví a s odkazem, který je v ní obsažen. Národní památkový ústav proto krajinu zařadil mezi hlavní témata roku 2017. Jednotlivá pracoviště NPÚ při této příležitosti připravují řadu výstav, přednášek, komentovaných prohlídek a vycházek, workshopů i edukačních programů.